A je to tady! Po třech letech kojení, přebalování, otírání špinavejch zadků, mytí a omývání všeho možného, odklízení nebezpečnejch předmětů, uklízení, vaření, praní, věšení prádla a zase uklízení, napomínání, chlácholení, vstávání tak minimálně 2x v noci každý den, opakování jednoduchých slov i frází a dalších bohulibejch činností, to přišlo. Můžeme nastoupit zpět do pracovního procesu. Tedy za předpokladu, že nějakou práci po třech a více letech seženeme, že nás někdo s dítětem/dětmi zaměstná. Když se, přes různé taktiky, uchýlíme i k možnosti „svobodná matka“, což ale záhy zjistíme, nefunguje. V práci prostě pro slitování není prostor. Někdy i raději své dítě zapíráme a když jsme ve lhaní a předstírání jedničky, vydrží si o nás šuškat kolegové jako o staré panně až do maturity naší vzácné ratolesti. Většinou se však na to, že máme potomka přijde rychle, protože…no hádejte, schválně.
Dalším krokem k navrácení do práce je totiž umístění dítěte do školky. Dejme tomu, že máme štěstí a přijmou nám ho dříve, než mu začnou růst prsa, či vousy, a to dokonce do státní školky. Soukromá zařízení sice berou děti všemi deseti, ale my pak musíme pracovat všemi dvaceti a k tomu někdy i nosem, abychom tu školku zaplatili/y, že…Fajn, věc se zdá býti ideální: Dítě bude chodit do školky, my do práce, budeme se po rocích realizovat, budovat kariéru, konstruktivně se rozvíjet, uplatňovat svoje vlohy, konečně nám k něčemu bude ten diplom, který máme doma. (Když tak o tom mluvím, kde ho sakra mám? Ve skříni není, v poličce taky ne…ááá tady je, spadl mezi staré plíny mojí dcery, trochu zaprášený…s hrdostí se jím jdu pochlubit svojí dceři, která právě obědvá: „Podívej se, co má maminka, maminka je totiž mgr.,víš, to musela dlouho studovat, číst spoustu knih, víš co to znamená mgr.?“ „Maminka je ňákej ťululum, cheche!“ zkouší moje dcera. No není asi daleko od pravdy, moc bych na svoje znalosti z oboru nesázela…každopádně kdyby můj titul udělal na moje dítě alespoň z poloviny takovej dojem jako například u doktorky, tak by mi právě nepřistála ve vlasech špageta..no nic, jdeme dál.) Fajn, v té chvíli si budete myslet, že vy budete chodit každý den do práce a vaše dcera do školky, vše bude ideální, ale to jste asi spadli/y z višně nebo radši ze švestky, ta bývá vyšší. Vaše dcera vůbec nebude do školky chodit, ano, bude tam zapsána, ale chodit tam nebude. Vlastně mi to celkem otevřeně řekla dětská doktorka, když jsme si šly pro potvrzení k zápisu: „Vy budete od září chodit do školky? No jé, tak to se těším, to se uvidíme častěji!!!“ zvolala tehdy docela s nadšením. Měla pravdu.
Namísto rozvíjení vloh ve svém oboru zcela nechtěně fušujete do řemesla pediatrům. Zde je velká výhoda se takovým pediatrem stát, jelikož vlastně můžete své znalosti rozvíjet správným směrem a navíc jedno nemocné dítě se v ordinaci mezi dalšími deseti nemocnými už ztratí. A máte školku zadarmo, che, dítě nevědomky pohlídají ostatní rodiče v čekárně nebo v kritických chvílích sestřička, ale zpátky k věci. Nestudujete nové poznatky práva, ekonomie nebo psychologie, zato ale znáte minimálně čtyři druhy rýmy, šest druhů kašle, dotekem poznáte teplotu s přesností setiny stupně. Podle zakvílení vašeho potomka v pondělí ráno poznáte, zda se zase po dlouhé době(cca po dvou týdnech vaší docházky do práce, a to ho ještě 2x hlídala vaše matka, jednou tchýně a jednou dokonce sousedka) u něho neprojevila nějaká choroba, a po dalším zvuku poznáte téměř neomylně která: je to tentokrát chřipčička, bronchitídka nebo jen lehčí rýmička? Paní doktorka vás pak už vítá s otevřenou náručí, setřička má OČR vyplněné radši třikrát ve vaší kartě pro sichr dopředu a syn či dcera už pojmenoval/a nejen všechny hračky v ordinaci, ale i radiátor, lampu a stetoskop paní doktorky.
Další, komu fušujete do řemesla, je pak v lepším případě farmaceut. Vyzkoušela jste snad už všechny produkty regulérní medicíny, čínské medicíny, homeopatie a jiných patií a polopatií. S paní lékárnicí se vídáte častěji než se svým manželem a udržujete spolu velmi vřelý vztah. (V lepším případě se jedná o lékárnici, v horším-pro manžela-o lékárníka). Když už chybíte za krátkou dobu asi po páté a vy nemáte moc peněz, protože sociálka vám OČR nejspíše spoří na důchod…rozhodnete se změnit strategii a vyberete si dovolenou. A tak netrávíte dovolenou provoněnou vašimi úspěchy někde na Havaji, ale inhalujete spolu s dcerou eukalyptovou páru pod ručníkem v obýváku. Když zavřete oči, můžete si alespoň představit, že jste někde v sauně. Na večer pak přijde manžel zmožen s práce a s vědomím, že si užíváte volna, protože jste nemusela do práce, se velmi diví, když nemá uvařenou večeři minimálně o dvou chodech. Ale co, nakonec to nebude tak zlé, pro jistotu, kdyby mně v práci už ty moje dovolené nechtěli trpět, začala jsem sepisovat novou encyklopedii dětských nemocí řazenou podle věku, projevů, indikací, ročních období i měsíců, zvláštních úkazů a na konec mám bonus, obrazovou přílohu. Právě mi totiž volali ze školky, že se tam vyskytly neštovice, tak to bude vskutku pestrá knížka. Je se stále na co těšit!