Reklama
 
Blog | Kateřina Halamová

Ne světový mír, ale pokoj, lidem dobrá vůle!

Musela jsem napsat příspěvek na následující téma, protože se mi zdá právě toto poselství jako jedna z nejdůležitějších zpráv svátků vánočních. Mám na mysli klasický vánoční verš z evangelia podle Lukáše, druhé kapitoly a čtrnáctého verše: „Sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Tedy v tomto znění se přání pokoje vyskytuje snad téměř všude, Ladovým Betlémem počínaje, přes texty vánočních koled, dokonce názvy seriálů a titulky v novinách konče. Proč by o Vánocích měli zažívat pokoj pouze lidé dobré vůle? Nezasloužili by si pochopit kouzlo Vánoc právě lidé „špatné“ vůle? A může se vůbec shodovat toto vymezení s bezmeznou láskou Boží? Ten se přece narodil pro všechny, ne jen pro lidi dobré vůle. 

Ráda bych zde tedy toto provolání uvedla ještě v jiné variantě: „Sláva na výsostech bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ Verš tohoto znění můžeme najít v Bibli kralické, kterou tehdy čeští bratří překládali z hebrejského a řeckého originálu. V novějším vydání Bible kralické pak shledáme ještě jinou verzi tohoto verše, která zní: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, Boží zalíbení v lidech.“ V tomto znění je už možná jasnější celé její poselství. Ano, Bůh má zalíbení ve všech lidech a přeje pokoj celé zemi, je jedno, zda jsou dobré, nebo špatné vůle. Páchají zlé skutky, nebo naopak činí v jednou kuse pokání. Jestli jsme malí, žlutí, černí, tlustí, zlí nebo hodní, je mu dokonce jedno, jestli jsme křesťani, židé, muslimové, budhisté nebo dokonce (nedej bože:) ateisté. Právě tento smysl narození Ježíše mi přijde pro křesťanství zásadní.

Je fakt, že většina věřících v dnešní době používá asi ten nejnovější ekumenický překlad Bible, kde čtrnáctý verš druhé kapitoly dle Lukáše zní: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ a tedy zachovává snad původní význam. Moc totiž nerozumím tomu, proč tento verš najdeme v latinském překladu Bible ve znění: Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis.“ . Což je pak gramaticky správně do češtiny přeloženo právě první variantou tohoto verše: „lidem dobré vůle“. (Snad toto znění pochází ze Svatováclavského překladu Bible?) Je to tedy skutečně významově dvojaký verš už ve svém řeckém originále?

Možná se vám může zdát moje upozornění jako malichernost, vždyť mezi větou přeloženou z latiny a její kralickou staročeskou variantou jde sice jen o rozdíl jednoho písmena a čárky, ta ale mění celý význam biblického poselství. Je pak veliká škoda, že většina národa přeje spolu s Anděli pokoj pouze lidem „dobré“ vůle. Buďme tedy lidé dobré vůle a přejme pokoj celé zemi, nejen o Vánocích!

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama