Reklama
 
Blog | Kateřina Halamová

Nebuďme pasivní, pojďme aktivně rodit

Alternativní rodička

Dlouho jsem váhala, jestli se mám veřejně zapojit do diskuze o přirozeném porodu. Ženy rodící přirozeně mají většinou nálepku „alternativní“, což lidem mnohdy asociuje bytost specifických vlastností, která nedůvěřuje tzv. „západní medicíně“ a podléhá různým konspiračním teoriím. Já si však v mnoha směrech západní medicíny cením. Obě moje děti jsou a budou normálně povinně očkovány. Na zákeřnější nemoci, jako je například angína, neodmítám antibiotika, a také si nemyslím, že by se rakovina dala vyléčit pomocí pití zeleninových šťáv. Přesto jsem jednoznačně zastánkyně přirozeného porodu.

Porod jako cesta letadlem

Spouštěcím motorem k mému článku byl satirický příspěvek MUDr.Jaroslava Bartáka v časopisu ženských lékařů Gyne (odkaz zde: http://www.gyne.cz/clanky/2015/415cl09.htm ). Článek je už sice z minulého roku, kdosi ho ale umístil na sociální síť Facebook, kde se ke mně dostal právě ve chvíli, kdy jsem se vrátila z porodnice po svém druhém porodu.

Pan doktor zde porod ženy přirovnává k letu letadlem a její porodní plán odsuzuje proto, že by si jako cestující přeci na pilota nikdy nedovolil přijít s nějakým vlastním plánem. Nejprve mi celé srovnání přišlo tristní, pak mi ale došlo, že odhaluje způsob, kterým většinová veřejnost právě porod jako takový vnímá.

My, rodičky, si vlastně zaregistrováním do porodnice kupujeme lístek do letadla a očekáváme, že budeme více méně pasivními pasažéry zcela v rukou letušek-nemocničního personálu a pilota-doktora. Během letu-porodu nám bude podáváno různé množství produktů, které máme v ceně letu, ale můžeme je případně odmítnout. Každopádně nám bude neustále něco nabízeno, je to přeci v zájmu letové společnosti, co nejvíce z letu vytěžit. O samotném průběhu letu nebudeme nic moc tušit, upozornění dostaneme jen na vzlet, případné turbulence a přistání. Doporučeno nám ale bude se připoutat a pasivně vyčkávat na to, až pilot celou situaci zvládne.

Medicína proti přírodě

Díky tomuto pasivnímu přístupu ze strany ženy, který je moderní medicínou víceméně podporován jsme zcela zapomněli, že ten kdo rodí, je vlastně žena. Že porod je fyziologický proces, který je „přírodou“ velmi dobře vymyšlen a každá samice savců, tedy i žena, by ho měla být schopna sama za určité podpory zvládnout, samozřejmě v ideálním případě. Zde může zaznít námitka, vždyť celé západní lékařství jde vlastně proti přírodě, například udržováním naživu starých a nemocných lidí nebo lidí v kómatu, zachraňováním dříve narozených nebo postižených dětí, léčbou různých zákeřných nemocí, na které se dříve umíralo, umělým oplodněním, atd. Mám za to, že v těchto případech toto směřování proti přírodě nazýváme speciálním slovem „humánní“. Je přeci nehumánní nechat postižené dítě nebo starého člověka bez pomoci zemřít. Je ale nehumánní nechat zdravou ženu přirozeně porodit?

Výstup na vysokou horu

Stejně jako pan doktor Barták bych si dovolila přirovnání, a tím se pokusila osvětlit celou situaci, ve které se česká zdravotnická obec zcela míjí s rozlícenými ženami bojujícími za přirozený porod.

Představte si, že byste se devět měsíců připravovali na výstup na vysokou horu. Těsně před výstupem by vám ale bylo doporučeno, cestovat letadlem, nebo se nechat část cesty vyvézt lanovkou. Jet na horu lanovkou by asi bylo lehčí, vy jste si ale vybrali tu naturální cestu, tedy pěšky. Bohužel to není standardem, proto potřebujete speciální prohlášení o svých vlastně přirozených požadavcích.

Žena s porodním přáním, proto nechce být přijímána jako pasažérka letadla, která se nechá na horu vyvézt. Chce na horu vylézt sama. Samozřejmě je ráda obklopena lidmi, kterým věří a může se spolehnout, že v případě krize nebo nějaké katastrofy tento tým zasáhne a pomůže. Na cestě na horu jen blázen stoupá sám, bez lana a bez základního tábora. Zodpovědná žena tedy nechce většinou rodit úplně osamocená. Na druhou stranu ve chvílích vyčerpání nebo menší krize ji jistě nepotěší přemlouvání, ať se radši nechá kousek popovézt lanovkou, nebo vynést na mule. Chce slyšet od svého týmu povzbuzení a rady, jak dospět do cíle vlastními silami.

Když toto povzbuzení přijde a ona celou situaci zvládne a octne se na vrcholu, může být pak hrdá sama na sebe jako na ženu a matku. Přichází vlna štěstí, octne se v podobném opojení jako člověk, který právě zdolal K2. Navíc je zde nové dítě, které je na tom vrcholu s ní a nastává tu ten okamžik souznění, vytvoření pevného pouta mezi matkou a jejím dítětem. I dítě totiž bylo součástí týmu, který ji ve zdolání hory pomáhal. Taková žena si pak mnohem snáze věří jako matka, je mnohem více sexy jako manželka. Cítí se prostě jako plnohodnotná samice. V tuto chvíli se mohou po náročném výstupu samozřejmě objevit nějaké menší poranění, například omrzliny, namožené svaly, celkové vyčerpání a žena ráda přijme pomoc i ošetření od svého týmu. Vydá se na odpočinek do základního tábora, kde může být ještě pár hodin/dní sledována pro případné komplikace.

Tento koktejl hormonů a sebevědomí po zdolání hory letadlem a lanovkou nepřichází, nebo ho pociťujeme jen z části. Na hoře je sice pěkný výhled, ale tím to v tu chvíli končí. Pořídíme si snímek, zapíšeme výšku, jaké jsme dosáhli, ale pocit naplnění se většinou nedostaví.

Tým, který ženu podporuje ve výstupu na horu by měla být v ideálním případě porodní asistentka, a to navíc osoba, která danou ženu a její devítiměsíční přípravu na porod zná. Pilot letadla nebo řidič lanovky by měl být opravdu přivolán až ve chvíli krize, kdy už nezbývá jiné cesty nahoru než letadlem, kdy už žena nemůže sama pokračovat pěšky.

Aktivní přístup ženy k porodu

Celé chápání porodu současnou společností je tak zcela mimo tento aktivní přístup, který si musí ale zvolit zejména žena sama. Doktory přesvědčíme jedině svou připraveností na porod, důvěrou v sebe sama a v to, že jsme ženy a rodit prostě od přírody umíme. Tato důvěra by měla být předávána z matky na dceru, sdílena mezi ženami a kamarádkami. Jsme to my ženy, které přivádíme děti na svět a ve chvíli porodu přesně víme, co a jak dělat. Důvěřujme své intuici, připravme se na porod a přijmeme svou roli aktivní rodičky. Věřme si, protože až budeme na vrcholu, nebudeme litovat. Bolest a vysílení jsou jen cestou k novému zrození. Buďme ženami, ne pacientkami. A sdílejme své zkušenosti s přirozeným porodem s ostatními ženami. Je dost pravděpodobné, že bude pak méně nervózních matek a zakomplexovaných žen na mateřské dovolené, méně poporodních depresí a tím pádem také více šťastných dětí a manželů, tedy i doktorů Bartáků.

Statistický výzkum nejen o situaci v ČR

Lékaři-porodníci by zde mohli namítnout, že oni přeci nesou zodpovědnost za matku i dítě, a také by určitě mohl někdo oponovat nám dávno známým údajem o nízké novorozenecké mortalitě v České republice. Proto bych ráda odkázala na webové stránky www.biostatisticka.cz Markéty Pavlíkové, mimo jiné matky čtyř dětí, která zde všechny tyto námitky reflektuje a analyzuje, a to na pozadí celosvětových vědeckých výzkumů. Já bych jen opakovala informace, které zde vysvětluje, dokládá vědeckými fakty i statistikami z jiných zemí a porovnává tato data s údaji z České republiky.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama