Od začátku mého fungování jako učitelky výtvarné výchovy na základní škole jsem bojovala s tím, že nejsem schopná důslednosti, dodržování pravidel, ale ani důsledného porušování pravidel (protože pravidla jsem vlastně vždycky k smrti nesnášela). Prostě, že mi chybí řád. Snažila jsem se dostat do nějakého rytmu, ale marně. Nakonec mě jedna kamarádka, také učitelka výtvarné výchovy, přivedla na myšlenku, že na tom vlastně asi není nic špatného. Děti ke svému fungování potřebují i trošku toho řekněme „(ne)pravidelného chaosu“. Jsem prostě spontánní „punková“ učitelka. A jaké znaky taková učitelka vykazuje?
Punková učitelka vůbec neví, mají-li všechny děti na její hodině žákovskou knížku, ani po nich nevyžaduje lístečky, které absenci žákovské omlouvají. Zjišťuje, že žákovskou někdo nemá až ve chvíli, kdy chce dát někomu poznámku, pochvalu a nebo třeba známku. To, že ji žák nemá, netrestá. Neposlušný žák místo poznámky pak musí například uklízet a hodný žák se dočká pochvaly příští hodinu, možná…když se ovšem připomene.
Punková učitelka někdy dává poznámky a někdy ne, prostě jak se jí zrovna v tu chvíli chce a co zrovna potřebuje. Když potřebuje uklidit nebo se ji nechce nic nikam psát, tak poznámku nedá. Někdy má zas netušenou touhu napsat něco opravdu vtipného či se prostě udělat přísnou, a pak se ráda uchýlí k poznámce. Nečekejte v tom ale žádnou pravidelnost. V zásadě se umí obejít bez poznámek a taky se často nechá tzv.“ukecat“.
Punková učitelka nemá ve třídě službu na úklid, tedy někdy ji jmenuje a za čas zase zapomene. Většinou ale úklid musejí obstarat ti nejživější žáci nebo flákači. Někdy chce být hodná a s úklidem žákům pomáhá.
Punková učitelka miluje humor a v rámci humoru dokáže ocenit i vtipné narážky na svou osobu. Toleruje i maličko košilaté vtipy, kterým se na druhém stupni u vyšších ročníků prostě nevyhneme. Jakoukoliv narážku dokáže vrátit s grácií, že se zbytek třídy jistě pobaví. Když ji zbývá ke konci hodiny 10 minut, ráda čas využije k vyprávění vtipů, což vzbudí všeobecné nadšení, zájem i účast studentů.
Punková učitelka se se žáky dokáže bavit o všem a na téměř jakékoliv téma. Z míry ji nevyvedou ani otázky ohledně sexu, naopak si ráda se staršími studenty na toto téma zavtipkuje. Co ale nechce, to nepoví, protože ví, že na škole může být jakákoliv věc použita proti ní, stejně jako u soudu.
Punková učitelka nemá zasedací pořádek a nememoruje si jména žáků. Jak se kdo jmenuje zjišťuje postupně a v kontextu nějaké další situace. Studenti pak pro ni nejsou jména, ale určité příběhy, díky kterým si žáky pamatuje. Nejdříve zná samozřejmě ty, kteří jsou v hodinách nejakčnější. Ale ani tiché žáky nepřehlíží, ti jsou ji zas často blízcí prostřednictvím svojí práce.
Punková učitelka si někdy myslí, že by nejraději známky z výtvarné výchovy nedávala, ale někdy ji to popadne a pak rozdá klidně i pětky, když se někdo hodně fláká. Co se týče zadání a hodnocení, hodnotí hlavně originalitu, kreativitu a schopnost o práci přemýšlet. Někdy lépe ohodnotí úplné vybočení ze zadání, nebo práci, která vznikla i velmi rychle, než „uprděné“ cosi, které vznikalo velmi dlouho.
Punková učitelka je otevřená jakékoliv kreativitě žáků, kterou dokáže využít k další tvorbě. Nebrání se ani akčním aktivitám nebo dílům s kontroverzní tématikou. Udělá to opět a znova i za cenu toho, že ji pak žáci třeba něco začnou házet z okna. Snaží se žákům důvěřovat a vést je tím k samostatnosti.
Punkové učitelce vlastně nevadí, když žáci při hodině jedí nebo žvýkají žvýkačku. Důležité je, jestli ji nesejří a pracujou. Sama totiž často neví, kdy je přesně přestávka, protože to přes puštěnou muziku ve výtvarném ateliéru neslyší. Jí a pije také, když to zrovna potřebuje. Často prvních pár minut na hodině dojídá svačinu, stejně jako žáci.
Punková učitelka nezná podrobně školní řád, zjišťuje ho postupně, když objeví, že zrovna tahle bezva věc se dělat nesmí, protože je zakázaná.
Punková učitelka obvykle přesně neví, jaké je datum a v kolik končí hodina, když to nepotřebuje k nějakému dalšímu účelu, než to prostě vědět. I když konec hodiny zná, nenosí hodinky, proto to nemůže hlídat. Obvykle jmenuje strážce času, který to za ni udělá. Ona totiž ví, že vnímání času je relativní a dvě vyučovací hodiny jsou někdy málo, ale jindy zase moc.
Punková učitelka si nepamatuje, kdy jsou třídní schůzky nebo pedagogická rada, snaží se to sice sledovat, ale často to zjistí pár hodin předem. Jediné, co si trochu hlídá, jsou prázdniny.
Punková učitelka ví, že jako učitelka výtvarné výchovy má naproti jiným kolegům trošku výhodu. Může si prostě někdy dovolit být „punková“.
Punková učitelka doufá, že když napíše tento příspěvek, tak ho nebude číst nikdo z šéfů, ale ani ze žáků, protože by pak mohli konečně odhalit její strategii.