Tento hudební počin už není nepřehlédnutelný jen jejich netradiční estetikou založené na „sexy a dirty chudobě“. Estetikou poznamenanou spoluprací s fotografem Rogerem Ballenem, který se zaměřuje na zobrazování věcí primárně esteticky nepřitažlivých nebo prostě laicky řečeno divných. Klip k hudbě je zajímavý také z hlediska celebrit v něm účinkujících. V hudebním videu Ugly boy se objevují: herečka a burleskní tanečnice Dita Von Teese , ATL Twins, herec Jack Black, člen skupiny Red Hot Chily Peppers Flea, modelka Cara Delevingne a dokonce zpěvák Marylin Manson. Ten zpěvačce Yo-Landi v klipu symbolicky předává hořící pochodeň dekadence. Díky této celebritové smršti, která je ale z části skrytá za celkovým laděním klipu (tedy kromě nepřehlédnutelného Marilyna Mansona), se klip stává ještě divácky přitažlivějším a sledovanějším.
Samotný singl však za vizuální složkou nijak nezaostává. Sampl vychází ze skladby Ageispolis anglického průkopníka elektronické hudby známého pod jménemAphex Twin a je s ním dobře naloženo. (Mimochodem Richard David James se také v klipu vyskytuje, a to způsobem, který odkrývá právě hudební původ skladby.) Melodie v refrénu je díky svému nepravidelně střídavému rytmu velmi zajímavá a její zpěv je čistě zvládnutý. Zbylá rapová část má opět osobitou flow.
Na pozadí vzniku písničky je pak skutečná událost, krátký románek zpěvačky Yo-Landi s opravdovým gangsterem z klanu „Ugly boys“. A příběh, jak víme my i Die Antwoord, prodává a je důležitým marketingovým tahem. Sama jsem zvědavá, jaká ocenění tato skladba posbírá, aktuálně už má totiž téměř čtyři miliony shlédnutí na Youtube. K tomu přidejme fakt, že by se oba protagonisté Die Antwoord měli objevit ve filmu Chappie Neila Blomkampa, režiséra úspěšného filmu District 9.
Proč mě tedy celá ta událost zneklidňuje? Video jsem si pustila tak minimálně patnáctkrát a stále mě baví. Die Antwoord sleduji a obdivuji už asi čtyři roky a to, co na nich zejména oceňuji, není jen jejich hudba, která je směsicí elektronického beatu, melodie čerpané odkudkoliv a rapového přednesu, ale právě jejich osobitý přístup k estetice. Mohli bychom to nazvat dekadence nebo prostě „Zef style“, chcete-li. Právě kvůli tomu, že ve 21.století se rap a jeho jakákoliv autentičnost utopili ve stoce popové směsi pozlátka, dobré stravitelnosti a samozřejmě peněz, byla jejich jinakost velmi přitažlivá. V jejich tvorbě jsem cítila pach Afriky a bavilo mě to.
Co ale teď? Není jejich povedený klip přecpaný známými osobnostmi počátkem konce opravdovosti a jinakosti? Nebo tu žádný underground neexistoval, ale všechno byla jenom hra a fake? Sám Ninja se k tomu vyjadřoval, že svým osobitým přístupem chtěli prostě lidi probudit z bezvědomí. Možná, že lidé jsou už probuzení. Mlýny trhu melou bohužel pomalu, ale jistě. Co včera bylo „freeky“, dneska už je „in“. Divnost a špinavost je prostě aktuálně cool a postupně se možná stane dalším vizuálním stereotypem. Uvidíme, jak se k tomu duo Die Antwoord postaví a s čím dalším přijde, aby opět probudili svoje publikum, a to třeba i z dekadentního bezvědomí. (I když popravdě pořád lepší panenka Chucky než „fukin“ Barbína, že?)